Památník legionářů už není jen na Polední [1]. Síla odkazu čs. legionářů přivedla osvícené patrioty k jeho rozšíření. Tmelící ideou rozvětveného památníku zůstává česká svébytnost a stálost historického závazku k zemím Koruny české.
Památník legionářů už není jen na Polední [1]. Síla odkazu čs. legionářů přivedla osvícené patrioty k jeho rozšíření. Tmelící ideou rozvětveného památníku zůstává česká svébytnost a stálost historického závazku k zemím Koruny české.
Památník legionářů se stal souborem památných míst spojených s českým děním i utrpením ve Slezských Beskydech. Jeho novými součástmi se staly.
Jubilejní hájek 1928 [2] - památná lesní plocha s centrálním kamenným monolitem ohraničena symbolickými hranečníky.
Kříž vojína Šťastného pod Velkou Čantoryjí [3] - první oběť novodobé česko-polské hranice.
Osada Zimný pod Velkým Stožkem [4] - pomník popraveným učitelům bývalé české školy a zaniklá Halamová chata (svědek rostoucího slezskočeského národního uvědomění a houževnatosti místních horalů).
Kolibiska [5] - střed svébytného údolí Hluchové a spádových horských osad. Kontrast valašké historie, československé minulosti a české současnosti.
K Památníku legionářů na Polední se po Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi přihlásily formou memoranda Lesy České republiky.
Počátky obelisku a mohyly
V sobotu 20. října 2012
byl na Polední postaven přírodní stožár a vztyčena česká vlajka.
V sobotu 27. října 2012 ve 12 hod.
byl na vrcholu Polední odhalen Šnejdárkův obelisk a založena Mohyla české státnosti.
Hora Polední (672 m n.m.) se nachází na hranici mezi obcemi Bystřicí a Nýdkem na Těšínském Slezsku.
Zřizovatelem, správcem i vlastníkem památníku je Československá obec legionářská (ČsOL)
Účastníci obdrželi tento
Doporučené výstupní cesty na Polední v JPG, v PDF.
Souřadnice památníku:
49°38´34,3" N
18°45´46,5" E
Historické mapy Polední, kolem roku 1765, 1840 a 1937:
*************** ********************************************* ******************************
Závěr adventu 20. 12. 2012:
***************
*********************************************
******************************
Neděle 27. ledna 2013 (znovuodhalení - nová pamětní deska):
Prezentace ČsOL v .ppsx
Další
fotografie z neděle 27. 1. 2013 (KVH).
***************
*********************************************
******************************
Na Polední se sbíhají vlákna nenávisti! Generál utrpěl šrám.
Ohlasy a reakce k Památníku legionářů.
10. listopadu 2012 - pohledy přes Polední k Těšínu a panoráma Vysokých Tater z vrcholu Loučky (835 m n. m.).
Ze soboty na neděli mezi 16. a 17. listopadem 2013 byla zcizena ze stožáru na Polední česká vlajka, přestože bylo lanku fixováno šroubem. Zloděj si vlajku stáhl a odřezal. Neodradil ho ani státní svátek ani nevlídné mlhavé počasí. Stalo se tak mezi 14 hod. odpolední a 9 hod. ranní. Policisté dnes akt zdokumentovali.
Ke zničení obelisku a odcizení desky s generálovou podobiznou došlo v loňském adventním čase, anonymy proti Legionářskému marši následovaly v posledním červencovém týdnu. A nyní vadí i vlajka.(18. 11. 2013)
V sobotu před polednem 23. listopadu 2013 byla na vrcholu Polední vztyčena nová česká (dříve československá) vlajka.(24. 11. 2013)
Vlajka na Polední nevlaje, protože ji někdo odcizil. Hrubou silou překonal
zabezpečení, trvale ohnul karabiny a co udělal s českou vlajkou, můžeme hádat.(20. 08. 2014)
V sobotu 30. srpna byla na Polední opět vztyčena nová vlajka.(31. 08. 2014)
V Horizontu 26. 8. 2014 o odcizení bylo napsáno 
.
Fotogalerie mohyly.
(vloženo 30. 06. 2014) V sobotu 24. května 2014 žáci a přátelé umístili
pamětní kámen Tomáši Pavlicovi. U této příležitosti vydali pamětní list.
Tomáš Pavlica o Československých legiích,
Vzpomínka Milana Myšky na žáka a kolegu Pavlicu.
Jubilejní hájek pod Polední
Letecké snímkování hájku z roku 1937.
GPS hájku: 49°38'50.4"N, 18°46'06.6"E
Informace o 17. listopadu 2015 na Čantoryji.
Jsme znepokojeni cynismem některých našich spoluobčanů. Opakovaný vandalismus, znevažování památky čs. legionářů a vojáků, kradení státních symbolů a urážení vlastenců, jsou i v současnost přítomny nejen v Głosu Ludu a polských novinách, mnohých serverech, ale i v reálném životě na našem Těšínsku. ...číst dál.
Ze strojopisného zápisu četnické stanice v Bystřici.
Článek na vlast.cz o událostech na Čantoryji v roce 1920.
Zastřelen polskými diverzanty při vytyčování státní hranice.
Další informace a pokračování (pdf) příběhu z Čantoryje.
V sobotu 11. listopadu 2017 se na Čestném dvoře Národního památníku v Praze na Vítkově uskutečnil slavnostní nástup u příležitosti Dne válečných veteránů. Této dnes již tradiční akce, která se v České republice koná od roku 2001, se zúčastnili ministr obrany Martin Stropnický, náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Josef Bečvář, zástupci diplomatického sboru, významní představitelé státní správy a samosprávy, Československé obce legionářské, zástupci dalších veteránských organizací a další čestní hosté.
V průběhu slavnostního ceremoniálu byly položeny věnce k uctění památky válečných obětí. Poté se ve Slavnostní síni Národního památníku uskutečnilo setkání s válečnými veterány. Během něho udělil ministr obrany sedmi osobnostem Záslužný kříž ministra obrany České republiky III. stupně. Z toho třem osobám in memoriam. Mezi vyznamenanými byl vojín Klement Šťastný, který byl dne 11. 11. 1920, před 97 lety, zavražděn na svahu hory Čantoryje, při vytyčování státní hranice mezi ČSR a Polskem. Významné ocenění převzal jeho vnuk pan Leopold Mališ a vnučka paní Marcela Mayerová.
Tragický osud vojína Klementa Šťastného je zpracován v knize Petra Majera: Museli zemřít? Příběhy psané krví, která vyšla 7. listopadu 2017.
„Minulost přináší dnešku nemalé poučení – varuje, ale také učí a motivuje. Konec první světové války byl zásadním přelomem, kterým začala nová éra evropských a českých dějin.
Československé legie vybojovaly svobodný, demokratický stát. Jeho vojáci se později vyznamenali na frontách války s nacismem i v domácím válečném a poválečném odboji,
“ řekl při této příležitosti ministr obrany Martin Stropnický a dodal: „Vojákův úspěch je totiž také záležitostí srdce. Především obrovské vnitřní síly, pevnosti charakteru a osobní odvahy.
Takoví byli – a jsem si jist, že stále jsou – vojáci naší republiky.“
Kladení věnce v rámci Národní poutě Těšínsko 2019 u hrobu
Klementa Šťastného
v Novém Bohumíně.
Stanislav Motl:
Nový (druhý) kříž postavený 19. 7. 2017 pod vrcholem Čantoryje. Myslíte, že vydrží?
Český jazyk pronikl do těchto odlehlých končin především s písněmi zpívanými místními evangelíky z českého zpěvníku Jiříka Třanovského, těšínského rodáka a vrstevníka J. A. Komenského.
České školství bylo v údolí Hluchové zavedeno po první světové válce.
Místní obyvatelé ho přijali za své. Česká škola se stala zdrojem osvěty a vzdělanosti i symbolem ztotožnění s českou kulturou a Československou republikou.
Původní dřevěná škola vyhořela v červenci 1932, dva roky se provizorně učilo v dřevěnicích u Mitrengy a Czyže. Nová budova české školy byla dostavěna v roce 1934. Stylová budova se srubovou nástavbou
zdobí údolní osadu dodnes. Je s ní spjato mnoho vynikajících učitelů i žáků. Její prostory využívá, od dob ukončení výuky na základní škole, třinecký dům dětí a mládeže.
K výrazným symbolům minulosti patřily dnes už zaniklé turistické chaty. Lomozikova pod Sošovem (útulna KČT) a Bojkova na Filipce, která má nedaleko svou novodobou pokračovatelku.
Před bývalou školou je památník učitelům Otakarovi Cochlarovi a Jindřichu Škodovi, kteří byli umučeni fašisty.
Osada Zimný pod Velkým Stožkem s Halamovou chatou.
